Co bude dál?
Nedávno jsem byl svědkem rozhovoru, kde mimo jiné zaznělo:
- Umí se smát. I očima. Kdysi jsme spolu prohodili pár vět. Neznám žádnou jinou, která se umí takhle krásně smát. Teď k nám začala chodit pravidelně. Vždycky s tím nádherným úsměvem. Ona se umí tak krásně podívat…
- Počkej, počkej, kamaráde, ty nějak hoříš…
- Nóóó…
- Jsi tu pro všechny, ne pro jednu…
- Kdybys viděl ty oči, ty věčně se smějící rty, zářivé zuby,…
- Dobrá, dobrá. Co bude dál?
- Tak třeba popovídat si, dát si někde kávu a promluvit si spolu. Zdá se, že by proti nebyla.
- Už dříve jsi říkal, že má rodinu, děti. Ostatně i ty máš své závazky. Jak to myslíš? Co bude dál?
- Nóóó… Popovídat si. Projít se…
- A dál? Ženám jde zpravidla o vztahy, mužům zpravidla o tělo. Znovu říkám: má rodinu. Popovídáte si, projdete se. A dál? Co bude dál?
- Snad kamarádství, možná přátelství. Přání k narozeninám, kytka,…
- … přátelské políbení. A dál? Dál bude co?
- Mohl bych se dovědět víc o tom ženském světě. Co a jak… – a tak.
- A tomu ty skutečně věříš? Věříš tomu, že by u toho skončilo? S jídlem roste chuť…
- Já nevím. Líbí se mi… Ty máš ale také pravdu… Nešlo by tomu prostě jenom tak nechat volný průběh?
- Co myslíš? Nechat to na ní? To je ale pěkně zbabělé. Rozhodnout se až potom? Po čem? A proč ne hned? Víš, co chceš? Co bude dál??
Snad už od nepaměti a od přírody je dáno, že se dívky a ženy chtějí líbit. Prostě je to jejich přirozenost. Daří se jim to a my jsme jim za jejich krásu vděčni. A nejen vděčni. Vedeme o nich řeči, stejně tak, jako ony o nás…
Setkali jste se někdy s podobnou situací? Co bylo dál?